Strongman sport v ČR – jak těžké je už moc těžké?

Komentářů: 0 📁 Strongman 🕔15. července 2017
Strongman sport v ČR – jak těžké je už moc těžké?

Malý pohled do historie

Strongman sport je o silových výkonech. Asi by to mělo být zřejmé, nakonec už název to dost jednoznačně indikuje. Trochu zmatek ale může nastat v případě, že se sejdou rozdílné názory na to, jak ty silové výkony vlastně mají vypadat. Ne každý má totiž stejnou představu pokud jde o podobu disciplín, zátěže a celkovou podobu soutěží.

Začal bych malým pohledem do historie. Základní informace si můžete přečíst například tady, ale o mezinárodní scéně tentokrát psát nechci a zaměřím se na scénu domácí, které je poměrně živá, různorodá a jsem přesvědčený o tom, že je v současné době na vzestupu, protože počet zájemců o strongman sport roste.

Už to bude víc jak dvacet let, co se u nás začaly objevovat první soutěže stongmanů (dříve spíš označované jako soutěže silných mužů, ale mezinárodní „strongman“ je přeci jen univerzálnější, a co si budeme povídat, pro internetové vyhledávače, které v dnešní době tak trochu determinují úspěch jakékoliv akce, poněkud atraktivnější). Většina z prvních českých strongmanů u nás se rekrutovala z řad atletů, takže měli vynikající základ v explozivní síle a skvělou kondici. Soutěžního vybavení bylo naprosté minimum, takže se tahaly a tlačily auta, přenášely pytle s pískem, převracela se pneumatika, objevil se tradiční Log Lift, Axle Lift (většinou kola od osobního auta na 5 cm tlusté ose), Super Yoke a časem i Atlasovy kameny a další vybavení. Pořadatelé se zkrátka inspirovali tím, jak vypadal strongman sport ve světě. A přestože se tu a tam objevovaly další disciplíny (zdvih velké jednoručky, Power Stairs, nebo třeba populární Car Deadlift), podoba disciplín se za uplynulých dvacet let příliš nezměnila. Tedy až na jednu podstatnou věc – zátěže.

Na prvních soutěžích strongmanů se tehdy zvedala 120kg kláda, 130kg betonová koule, přenášel se 300kilový Super Yoke, běhalo se se 130kg kufry… To jsou váhy, které se dnes běžně objevují v amatérské divizi a v podstatě znamenají absolutní minimum, které musí každý závodník zvládnout, pokud si dnes v ČR vůbec chce říkat strongman. Cokoliv míň už je spíš silově-kondiční záležitost, kterou jakkoliv respektuju a hodnotím ji vesměs pozitivně, nemůžu označit za soutěžní úroveň. Ten obrovský posun ve výkonnosti závodníků je daný hned několika faktory.

Zaprvé, je to členská základna. Ta je dnes na poměry ČR poměrně slušná. V amatérské divizi je dnes zhruba 30 aktivních závodníků, v profi divizi kolem 15 a v posledních letech se hodně rozšířila i kategorie strongmanů do 105 kg. Ta se sice do jisté míry prolíná s amatérskou divizí, ale pokud to všechno sečteme, dostaneme se k číslu, které se nejspíš bude pomalu ale jistě blížit stovce. To není na tak extrémní sport málo. A větší členská základna jednoduše znamená větší počet talentů, kteří začnou právě v tomhle silovém sportu rozvíjet svůj potenciál.

Zadruhé, je to tréninkové vybavení. Není to tak dávno, kdy jste strongman disciplíny našli maximálně na třech – čtyřech místech v celé ČR a to ještě zdaleka ne v kompletní sestavě. Dnes je posiloven, které nabízí alespoň základní vybavení pro strongman trénink celá řada a existují i specializované prostory, kde najdete téměř kompletní výčet disciplín. A už to nejsou jen soukromé „základny“ jednotlivých závodníků, ale často i posilovny přístupné veřejnosti (jako například SPC gym v Brně, nebo Jeremi sport v Praze). Pravidelný trénink soutěžních disciplín je samozřejmě naprosto základní předpoklad k tomu, abyste vůbec mohli pomýšlet na nějakou účast na závodech, natož na nějaké úspěchy. Závodníci, kteří tuhle podmínku splňují, mají ideální předpoklady k tomu se rychle zlepšovat.

A zatřetí, jsou to informace. Ačkoliv se tréninková metodika ve strongman sportu stále vyvíjí, tak povědomí o tom jak trénovat je dnes nesrovnatelně větší, než v době před 10 nebo 15 roky. Navzdory zažité představě mnoha lidí tenhle sport skutečně není o tom „vyluxovat“ každou kalorii v okruhu několika kilometrů a „nějak zvedat něco strašně těžkýho“. Ono to sice do jísté míry fungovat může, ale neuvěřitelně komplexní přístup světové špičky ke každému jednotlivému aspektu strongman sportu (tréninku, stravě, regeneraci, dlohodobému plánování) jasně ukazuje, že závodník, který k přípravě přistupuje seriózně, pak obvykle semele ty ostatní jak suchý rohlík.

V době mé soutěžní kariéry jsem měl možnost čerpat znalosti a zkušenosti od jednoho z nejúspěšnějších českých profi strongmanů a podle mého názoru nejkomplexnějšího závodníka v historii českého strongman sportu vůbec, Honzy Šalaty. Sám jsem pak věnoval v uplynulých osmi letech jako redaktor ronnie.cz spoustu článků metodice silového tréninku, takže jsem svoje zkušenosti a znalosti předával dál a v současné době radím s přípravou na strongman soutěže několika amatérským závodníkům. Tady platí, že během společných tréninků s někým, kdo má dostatek znalostí a zkušeností a dokáže je předat, se můžete zlepšit víc, než si vůbec dokážete představit. Během několika měsíců pod kvalitním trenérským vedením se můžete posunout dál, než za několik let, kdy se na všechno budete snažit přijít sami. Navíc se nejspíš vyhnete chybám, které by vás limitovaly v rozvoji, nebo dokonce přivedly ke zranění.

Výkonnost závodníků v uplynulých letech šla díky tomu všemu opravdu rychle nahoru a to v profesionální i amatérské divizi.

Těžké a ještě těžší

Na české strongman scéně byly obvykle různě náročné závody a pokud mluvíme o těch opravdu hodně těžkých, tak určitě musím zmínit soutěž Teplický Strongman. V roce 2009 převzal pořadatelskou štafetu tohoto závodu Jan Šalata (v předchozích letech ho organizoval strongman Martin Štefl) a v následujících letech se staly Teplice závodem s pověstí nejnáročnějšího klání v ČR. Honza Šalata svým silovým fondem (mrtvý tah 350 kg, benchpress 250 kg, tlaky na ramena se 180 – 190 kg v sériích) převyšoval většinu ostatních českých a obvykle i slovenských, polských nebo ukrajinských závodníků, které na závody pozval, o celou výkonnostní třídu (a něky i o dvě). Na závodech se tak objevovaly 180kg kufry, 450kilový Super Yoke, nebo Log Lift na opakování s vahou až 160 kilo. Hodně těžké byly i disciplíny v amatérské divizi a každý, kdo někdy v Teplicích startoval, mi určitě dá zapravdu, že měly opravdu neopakovatelnou atmosféru.

Poslední ročník Teplického Strongmana se konal v roce 2013 a na tradici brutálně těžkých disciplín plynule navázal Čestmír Šíma. Ten stejně jako Honza Šalata disponoval extrémní statickou silou, jen s tím rozdílem, že si brutální výkony kolem 350 kg v mrtvém tahu nebo 250 kg v bench-pressu přinesl s sebou už na první amatérskou soutěž, které se zúčastnil. Po třetím místě na premiérovém měření sil s ostřílenými závodníky následovaly dvě vítězství a ostatním amatérům rychle došlo, že dokud budou mít v kategorii tohodle „drobečka“, sami se té nejvyšší příčky už nejspíš nikdy nedočkají. To Čestmíra katapultovalo mezi profesionály a on se do dění na české strongman scéně zapojil v roce 2012 nejen jako závodník profi divize, ale i jako pořadatel soutěže Strongmen’s Games Aš. Tahle akce má za sebou už šest ročníků (Čestmír se svým týmem každoročně pořádá klání profesionálů i amatérů) a pokud jde o zátěže, je prakticky od prvního ročníku nejtěžší strongman soutěží v ČR a v posledních dvou letech i jedna z nejtěžších v Evropě. Jakkoliv troufale tohle tvrzení zní, je to tak, protože 550kilový Super Yoke, 400kg mrtvé tahy, nebo 180kg Farmer’s Walk jinde sotva uvidíte. A tady narážíme na problém. Nebo nenarážíme?

Soutěž v Aši vzbuzuje v posledních dvou letech vášnivé diskuse, které místy hraničily až s hysterickou reakcí hodnou fanouška skupiny Kelly Family, který se právě dozvěděl o jejich fenomenálním comebacku. Objevily se názory, že je ta soutěž příliš těžká, že nastavit váhy tak vysoko „nemá smysl“ a hrozí, že se závodníci zraní.

A pokud se zeptáte mě, tak ano, já souhlasím! Ale je důležité dát věci do souvislosti. Pro závodníky, kteří na to zatím nemají výkonnost, je soutěž v Aši bezpochyby příliš těžká. Nastavit váhy tak vysoko nemá smysl, pokud vám stačí dosahovat určité výkonnosti a nemáte ambice posouvat se dál. A zranění při extrémních silových výkonech bezpochyby hrozí, ale to je bohužel nedílnou součástí sportu. Za dobu, kdy se pohybuju ve strongman sportu, jsem viděl stejné množství zranění při těžkých disciplínách, jako při těch lehkých.

A pokud se jen trochu zamyslíte nad vysvětlením pořadatele Čestmíra Šímy, tak nejspíš pochopíte, že obtížnost téhle soutěže má nějaký účel. Strongmen’s Games Aš je především výzva a tak trochu „generálka“ pro závodníky, kteří mají ambice závodit nejen na domácí scéně, ale chtějí mít šanci i při měření sil s evropskou špičkou na mezinárodních závodech. Na tréninku máte málokdy motivaci pokoušet se o maximální výkony, ani to není žádoucí, ale před tisícovým publikem v Aši to jde přeci jen snáz.

Hodně důležitým faktem je taky to, že od roku 2015 si na téhle soutěži závodníci pokaždé rozdělí přes 100.000 korun. Všichni dostanou pořádně zabrat, ale mají za to velice slušně zaplaceno. O financích už jsem psal v předchozím článku a nejspíš se mnou budete všichni souhlasit, že jsou to právě solidní prizemoney, které závodníkům pomáhají financovat přípravu, umožní jim výkonnostně růst a udělat maximum pro to, aby si zároveň zachovali zdraví. Ano? Souhlasíte? Díky, ukončuji hlasování, ruce dolů.

30

U poměru „obtížnost disciplín / prizemoney“ bych se rád ještě na chvíli zastavil. Nesporným faktem je, že pokud se závodník připravuje na extrémně náročnou soutěž, stojí ho to mnohem víc úsilí, riziko zranění se zvyšuje a celková investice (čas, energie i peníze) roste. Každý pořadatel by si to měl uvědomit a pokud chce na svůj závod dát extrémně těžké disciplíny, nebo dokonce ohlašuje pokusy o překonání rekordů, měl by za to závodníkům adekvátně zaplatit. Ano, samozřejmě, všichni ten sport děláme, protože nás baví, ale pokud je řeč o té nejvyšší výkonnostní úrovni, kterou má představovat úzká elitní skupina závodníků, tak není moc o čem diskutovat. Bez financí to jednoduše nejde (o tom už jsem psal minule).

Znamená to snad, že pořadatel, který nesežene dostatek sponzorů, aby nabídl odpovídající prizemoney, by neměl pořádat závody? Ne, to rozhodně netvrdím! Faktem ale je, že s ohledem na rostoucí členskou základnu v kategorii amatérů je možná na zvážení, jestli v takovém případě nepodpořit raději je, než pořádat závod profesionálů s extrémně těžkými disciplínami. Organizováním amatérského závodu se dá naopak na prizemoney ušetřit (protože jak jsem psal v předchozím zamyšlení o strongman scéně, malé finanční prémie pro amatérské závodníky jsou určite příjemným bonusem, ale neměly by být jejich hlavní motivací a prioritní je pro ně mít dostatek příležitostí závodit a získávat zkušenosti). Peníze tak může organizátor investovat do výroby kvalitního soutěžního vybavení, zajištění lepšího servisu pro závodníky, větší medializace a dalších věcí, které posouvají strongman sport dál a zvyšují jeho prestiž.

Vrátím se teď ale na začátek – k růstu výkonnosti. Ta byla v uplynulých letech dramatická v kategorii amatérů i profesionálů a zákonitě nemůže takovým tempem pokračovat. Mezi výkony českých profi strongmanů a většinou amatérských závodníků je až na výjimky poměrně velká propast. Současná strongman scéna potřebuje menší změnu. Ne úplný „reset“, ale úpravy, které umožní profesionálům absolvovat sezónu s menší únavou a tím větší šancí vyhnout se zranění. Talentovaní závodníci z amatérské divize, kteří by chtěli v budoucnu doplnit kategorii profesionálů, zase potřebují příležitosti k tomu, aby s nimi změřili síly a zároveň nemuseli uspěchat svoji přípravu.

Právě proto v současnosti připravujeme nový model české profesionální i amatérské strongman ligy pod záštitou Českého svazu silových sportů pro rok 2018, o které vám něco víc prozradíme v průběhu podzimu. Věřím, že to naší strongman scénu posune zase o kus dál.

Michal Širůčka
předseda Českého svazu silových sportů

Dejte o nás vědět sdílením článku. Děkujeme.

Žádné komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Můžeš to změnit!

Napsat komentář

E-mailová adresa nebude publikována nebo sdílena. Povinná pole jsou ozačena hvězdičkou. *