Strongman sport v ČR – jak moc profi je vlastně profi?

Komentářů: 0 📁 Strongman 🕔23. června 2017
Strongman sport v ČR – jak moc profi je vlastně profi?

Talent, zázemí, finance a všechno ostatní

Sport je o penězích. Nemusí se Vám to líbit, může vás to dokonce i frustrovat, ale nic s tím nenaděláte. Pokud hodláte v tuhle chvíli argumentovat příběhem sportovce, který trénoval v neuvěřitelně skromných podmínkách, na plácku za městem, doma na dvorku nebo ve sklepě a vypracoval se na úroveň republikové, Evropské, nebo třeba i světové špičky, tak sice chápu, kam tím směřujete, ale bohužel vám uniká pravá podstata věci. Nechápejte mě špatně, já mám tyhle příběhy o talentech ze skromných podmínek strašně rád. Dokonce znám osobně několik lidí, o kterých ty příběhy jsou a někteří z nich jsou mí přátelé. Jenže to ani trochu nepopírá moje tvrzení, že pro úspěch ve sportu dnes potřebujete peníze. A potřebujete jich poměrně hodně.

Můžete totiž být supertalent, který během pár let výkonnostně přeroste všechny svoje soupeře široko daleko, i když má mnohem horší podmínky než ostatní, ale bez dostatečného finančního zázemí narazíte na limity, které jednoduše nepřekonáte. A poznáte to například ve chvíli, kdy se rozhodnete změřit svoje výkony ne s těmi ze sousedních vesnic, měst, městeček a regionů, ale s těmi v sousedních státech, nebo na jiných kontinentech. Po spočítání nákladů na letenky, ubytování, jídlo a další nezbytné věci totiž zjistíte, že je řeč o částkách, které s klidem spolknou několik vašich měsíčních platů a pohádka o chudém sportovci, který dobyl svět, náhle končí.

Reprezentační cestu vám teoreticky může uhradit sportovní svaz, ale pokud neděláte mainstreamový sport (a já hodlám psát o silových sportech, které mainstreamové rozhodně nejsou), tak na něco takového můžete s klidem zapomenout. Šanci částečného proplacení nákladů na reprezentaci v zahraničí budou mít možná 2 – 3 nejlepší v daném sportu a to ještě ne vždy, ale jen za určitých podmínek. V české republice se to týká několika elitních vzpěračů, závodníků v silovém trojboji a těžké atletice a tím je výčet prakticky vyčerpaný.

Možná budete mít velké štěstí a podpoří vás dobře zajištění přátelé, nebo třeba klienti, kterým se věnujete jako osobní trenér. Nebo budete mít ještě větší štěstí, stanete se jedním z mála elitních „stájových koní“ některé z velkých firem na suplementy a ta vám cestu uhradí. Moc na to ale nespoléhejte, protože to se opět týká jen hrstky lidí, které v ČR spočítáte na prstech jedné, nebo možná obou rukou (víc jich ale skutečně nebude). Ostatní budou spíš paběrkovat a jejich sponzoring bude představovat právě jen troška doplňků. Ne snad, že bych tím chtěl snižovat význam nebo hodnotu sponzoringu v podobě výživových doplňků, protože kvalitní suplementační program může sportovcům znatelně pomoct ve výkonnostním růstu. Jenže ve chvíli, kdy chcete odcestovat na zahraniční soutěž a náklady činí třeba 50 tisíc korun, vám super předtréninkový „nakopávač“ zrovna moc nepomůže, ani když si dáte trojitou dávku. Můžete sice fasovat doplňků dvakrát, nebo třeba pětkrát tolik, než reálně spotřebujete a prodávat je známým po fitkách (a tak to i řada sportovců skutečně dělá), ale ani to vám náklady na cestování po světě nepokryje. Takže tady je první finanční překážka.

Pokud se vám ji povede překonat a vyrazíte do světa, s největší pravděpodobností získáte v první řadě cenné zkušenosti a ve druhé řadě dostanete slušně na prdel (ne vždy, ale většinou to tak bude), protože zjistíte, že zatímco vy jste za pocitu extatického štěstí a vzrušení sehnali peníze na letenky, ubytování a možná vám zbyde i na trochu jídla, abyste měli dost síly i na návrat, řada soupeřů (těch, co vám nakopou prdel) si s sebou kromě baťůžku vzala dva nebo tři oddílové kolegy a k tomu ještě celý tým lidí, který zahrnuje trenéra, maséra, kameramana, manažera a možná ještě někoho navíc. A tady už je ve hře opravdu hodně peněz.

Tréninkem ale příprava na soutěž nekončí

I pokud nechcete hned vyrazit do světa, tak brzy zjistíte, že sportovec s lepším finančním zázemím má obrovskou výhodu. Pokud budeme mluvit o silových sportech a konkrétně o strongman sportu, určitě vás napadne, že lepší finanční zázemí samozřejmě znamená větší množství chemie. Jenže v tom to tajemství není. Ne, nebudu vám tvrdit, že strongman sport je záležitostí naturálních sportovců, protože to jednoduše není pravda. Na amatérské úrovni je samozřejmě i řada závodníků, kteří skutečně postupují vpřed naturální cestou a patří jim za to uznání a respekt, protože je to cesta mnohem obtížnější. Chemie ale hraje ve strongman sportu svou roli a pokud se bavíme o té nejvyšší výkonnostní skupině, tak je prakticky všudypřítomná. Pokud ale hledáte tajemství úspěchu jen v kvantitě, potažmo kvalitě realizace právě tohohle faktoru a vidíte právě tady ten rozdíl mezi finančně strádajícím a finančně dobře zajištěným sportovcem, tak jste na omylu. Budou tady určité rozdíly, ale nejsou tak zásadní a nebudou zodpovědné za to, že někteří závodníci budou o několik výkonnostních tříd výš, než ostatní.

Pokud se bavíme o přípravě strongmanů na elitní úrovni, tak opravdu velký rozdíl v kvalitě přípravy udělají dvě věci – výživa a regenerace. A to jsou aspekty, které překvapivě velká část závodníků podceňuje, nebo jednoduše nemají finance na to, aby si je mohli dovolit na úrovni odpovídající nárokům těla, stresovaného extrémním zatížením.

Co mám konkrétně namysli? Hovězí z masného plemene v malochovu nebo divoký losos budou nesrovnatelně kvalitnějším zdrojem bílkovin, než kuřecí prsa ze supermarketu. Množství antioxidantů a vitamínů, které potřebujete k optimálnímu výkonu, v běžné stravě rozhodně nenajdete a pokud se bavíme o regeneraci, pak by měla být pro sportovce na vrcholové úrovni standardem pravidelná péče dobrého fyzioterapeuta, maséra a samozřejmostí by měly být i procedury jako je sauna nebo kryoterapie. A to několikrát týdně, podle aktuálních potřeb. To jsou investice v řádu desítek tisíc korun za jednu soutěžní sezónu!

Nemusíme asi dlouze rozebírat fakt, že pracovat třeba 10 – 12 hodin denně a často i o víkendech, abyste vedle běžných nákladů mohli financovat i svoji sportovní přípravu, to k výkonnostnímu růstu moc nepřispívá, protože právě regenerace vám v takovém případě zoufale chybí.

Srovnejte dva sportovce s podobným genetickým potenciálem, kteří trénují s podobným zatížením, přičemž první bude mít po stránce výživy a regenerace perfektní zázemí, bude si moct dovolit i do určité míry omezit práci na úkor sportovní přípravy a druhý bude mít možnosti prakticky nulové, které se nijak neliší od běžného netrénujícího člověka.
Jaký mezi nimi bude rozdíl? Povím vám to. Ten první překoná toho druhého v krátkém čase (v horizontu dvou až tří let) o několik výkonnostních tříd, protože bude méně zraněný (nebo nebude zraněný vůbec) a jeho celkový zdravotní stav bude mnohem lepší. A pokud se zeptáte kteréhokoliv strongmana, který svými výkony překročil hranice průměru, tak vám bez váhání odpoví, že cestu k extrémní výkonnosti představují roky soustavné, vytrvalé práce, kterou nepřerušuje nekonečná série zranění.

Takže se dostáváme k otázce, jak financovat přípravu na nějaké seriózní úrovni (nebudeme tomu říkat profesionální úroveň, protože ta je zase úplně někde jinde). Řekněme, že bude stačit nějakých 100 – 150 tisíc na kvalitní regenerační procedury, nadstandardní kvalitu jídla (a pokud vážíte třeba 150 a víc kilo, pak i jeho nadstandardní množství) a další věci, které k přípravě elitních strongmanů patří (nemusíme to rozebírat do detailů stále dokola, že ne?). Upřesním, že se jedná o částku za jednu sezónu, tedy zhruba 8 – 10 měsíců. Kde ty peníze vzít?

53

A kdo je vlastně ten profi strongman?

Strongman sport je show, která se dá docela slušně „prodat“. To znamená, že šikovný organizátor dokáže sehnat dostatek sponzorů nejen na kvalitní organizaci celé akce, což by mělo být absolutním základem všeho, ale taky na slušné finanční prémie pro závodníky. Když v letech 2008 a 2009 vyhrál fenomenální Jan Šalata téměř všechny kola Česko-slovenského poháru silných mužů a k tomu několik dalších zahraničních soutěží, vydělal si v průměru na jedné akci kolem 15 tisíc (příležitostně i 20 tisíc, nebo víc) a celkově to během dvou sezón udělalo v součtu slušnou sumu, která sice rozhodně nestačí na to, aby se člověk živil jen objížděním strongman závodů, ale bez problémů pokryje celou přípravu a ještě něco zbude na přilepšenou.

Možná předpokládáte, že se od té doby prizemoney na soutěžích ještě zvýšily. Faktem ale je, že sice jsou mnohem vyšší na těch nejprestižnějších světových soutěžích, ale pokud jde o menší akce, včetně soutěží v ČR, tak se buď výrazně snížily (někdy na polovinu, nebo i třetinu původní výše), nebo přinejlepším zůstávají na stejné úrovni, jako před 8 – 10 roky. V současné době je na české soutěžní scéně jen několik málo strongman akcí, kde se finanční ohodnocení (prizemoney + cestovní náhrady) pro obvyklé startovní pole 10 – 12 profesionálů pohybuje v celkovém součtu kolem částky 60 – 70 tisíc a jen na dvou soutěžích (Strongmen’s Games Aš a oficiální Mistrovství ČR strongman) přesahuje 100 tisíc, přičemž odměna pro vítěze se pohybuje kolem 15 – 20 tisíc korun. A pokud se vrátíme k výkonnosti, tak není pochyb o tom, že větší růst zaznamená elitní strongman v případě, že si vydělá za sezónu 100 tisíc po vítězném absolvování pěti závodů, než když jich musí vyhrát deset, aby se dopracoval na poloviční částku. A nejde jen o financování přípravy, ale taky o únavu a zvyšující se riziko zranění, když počet soutěží absolvovaných během sezóny začne překračovat únosnou mez. Tady totiž přímá úměra ve smyslu „více = lépe“ rozhodně neplatí.

Aby nedošlo k omylu, tak raději ještě jednou zopakuji, že tohle se týká opravdu velice úzké skupiny elitních závodníků z řad profesionálů, kteří by chtěli pomýšlet na úspěšné starty na větších zahraničních soutěžích, a kterých je v současné době v ČR maximálně deset. Závodníci z řad amatérských strongmanů naproti tomu potřebují především sbírat zkušenosti, učit se techniku disciplín a prizemoney na soutěžích by pro ně neměly být rozhodující (i když samozřejmě každé přilepšení do rozpočtu potěší). Pro amatérské závodníky je skvělé, pokud mají možnost absolvovat víc závodů a tady určitě patří uznání a poděkování všem pořadatelům, kteří jim umožní startovat na amatérských a různých „open“ závodech bez ohledu na to, jak vysoké finanční odměny závodníkům zajistí. Mnozí z těch, kteří takové soutěže pořádají, to navíc dělají už celou řadu let a bez jakýchkoliv pochyb tím výrazně přispívají rozvoji strongman sportu u nás.

V posledních letech se v podání některých pořadatelů strongman soutěží objevuje komerční model – závodníci platí startovné (někdy i poměrně vysoké s ohledem na úroveň servisu, který na závodech mají, nebo spíš nemají) a dostávají většinou symbolické věcné ceny. Jestli je to krok kupředu, to nechám na vašem uvážení. Osobně ale nejsem přesvědčený, že to strongman sport posune správným směrem, protože tahle cesta k jeho profesionalizaci nevede a s ohledem na standardy, které vytvořili tradiční pořadatelé amatérské strongman divize v ČR už téměř před deseti roky, se mi to jeví spíš jako krok zpět.

Dočetli jste až sem? Trochu dlouhá analýza, uznávám. Nicméně v tom nehledejte žádnou vědu. Pokud jste závodníci z řad amatérů, terénujte, absolvujte co nejvíc soutěží (samozřejmě s respektem k vlastnímu tělu a s vědomím toho, že ho chcete používat i několik následujících desítek let) a možná časem zjistíte, že máte potenciál postavit se českým profi strongmanům, nebo dokonce těm v zahraničí. Patříte mezi profíky? Pak vám nic říkat nemusím, protože se s většinou z vás znám řadu let. Možná jsem vám ale trošku poodhalil moji, nebo spíš naši vizi, protože jako tým vymýšlíme a realizujeme všechny ty věci (velké i malé) na české strongman scéně společně. A možná teď už tušíte, kam chceme směřovat.

Michal Širůčka
předseda Českého svazu silových sportů

Dejte o nás vědět sdílením článku. Děkujeme.

Žádné komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Můžeš to změnit!

Napsat komentář

E-mailová adresa nebude publikována nebo sdílena. Povinná pole jsou ozačena hvězdičkou. *